"To máš mobil nebo cihlu?"

V roce 1998 se mi smáli, že mám za opaskem cihlu. Téměř takovou velikost měl můj první mobil. Ve srovnání s těmi dnešními je už spíš menší, ale možnosti využití jsou skoro stejné. 

Chodíte s mobilní cihlou nebo telefonem? Strčíte telefon do kapsičky nebo na něj máte taštičku?  Všechno se zmenšuje a minimalizuje, funkce přibývají a výkon roste. Jen mobily se zvětšují a zvětšují. Je s podivem, že lidé netelefonují s tabletem u ucha. Ale možná k tomu rychle spějeme.

Mít po ruce video, fotky, sociální síť, mailovou poštu, internet, hudební přehrávač, GPS navigaci, hry a kdoví co ještě je ultramoderní. Svazující a pro mnohé to znamená tolik, co pro pacienta na oddělení ARO veškeré přístrojové vybavení, co ho drží při životě. Odpojit ho od toho by znamenalo jistou smrt.

Nemám takový šílený přístroj. Mám malý telefon, co zvládne téměř to samé, co všechna ty nakousnutá jablka a podobné smartphony, tablety a další zařízení. Mám v něm i navigaci, se kterou jsem navigoval v Číně čínského taxikáře (což ho dostalo do kolen), dostanu se k poště, když to „jó“potřebuji, i internetu, k fotkám i videu. Mám v něm svou oblíbenou hudbu i nějakou tu hru. Ale při tom všem je rozměr mého telefonu takový, že jej můžu s klidem nosit na opasku, schová se mi do dlaně a nemusím ho dobíjet denně.

Kdysi jsem měl telefon skutečně velikosti malé cihly  podobně byl i těžký. Všichni se mi posmívali, že chodím s cihlou. Ale fungoval jako telefon a obsahoval i smsky. Dnes lidé chodí s cihlami a je to moderní. Čím větší – tím lepší. Čím nadupanější - tím úžasnější a záviděníhodnější. Co na tom, že je to neskladné zařízení, které - když se porouchá nebo o něj přijdete jinak – Vás neudrží na společenské úrovni a při životě. Mám dny, kdy telefon do ruky ani nevezmu a klidně bez něj jdu ven, nemám ho u postele a nechodím s ním do koupelny a ani na WC. Mám prostě věc, co slouží k telefonování a víc běžně nepotřebuji. Na ostatní zábavu mám jiné zařízení. Bez telefonu. Když chci, vezmu si ho s sebou.      

Když svůj mobil vytáhnu, koukají na mě mnozí jako na neandrtálce, co má v ruce palici ze sukovité větve, zatím co oni mají v ruce raketu s dlouhým doletem.

Jenže když se bavíme o možnostech a kladech či záporech ve srovnávání, „cihla“ se stává cihlou ale mobil je mobilem. Netahám s sebou nabíječku a tašku, nezlomím si snadno displej a skutečná obyčejná klávesnice je nad tu dotykovou.

P.S. Jenže móda je móda. Mít mobil v tabletu s úhlopříčkou přes deset palců bude „in“. Minimálně pro někoho, kdo už je zvyklý cihlu nosit.